Adam Drda
Trefná přirovnání tak nějak nejsou doménou českých politiků, zvlášť když v sobě nesou nezbytnou dávku "humoru" či "nadsázky".
 |  |  |  |  | | | Daleko větší vliv měli na českou "euronáladu" politici, kteří z kdejaké praktické otázky udělali "problém obhajoby národních zájmů". | |  |  | |  | Pokud chce vicepremiér Pavel Rychetský v kampani přesvědčit Čechy o tom, jak důležitý je vstup do Evropské unie, a zároveň tu kampaň srovnává s prodáváním vložek, jde vlastně sám proti sobě.
Rozhodnutí, zda se má země stát členem integrované Evropy, je natolik závažné, že se mu při vší úctě nemůže vyrovnat jistě velmi komplikovaná volba mezi vložkou s křidélky a bez nich.
V referendu, které se má konat příští rok, bude mimo jiné rozhodovat voličská účast - a pokud sociální demokraté ještě párkrát pronesou podobné zlehčující výroky, možná se jim podaří zvýšit počet lidí, kteří usoudí, že se hlasování docela dobře obejde bez nich, protože oni si přece od Rychetského nějaké vložky vnutit nenechají.
Zvlášť když jim vicepremiér navrch sdělí, že každá kampaň je vlastně "zmanipulování" - a ODS i komunisté si určitě dají práci s tím, aby právě tohle slovo tučně podtrhli.
Jinak - věcně vzato - má Rychetský samozřejmě pravdu.
Podpora evropské integrace je v Česku relativně malá a vládní strany, které si vstup do unie vetkly do programů jako prioritní cíl zahraniční politiky, by měly udělat všechno proto, aby dostatečně zdůraznily, proč by bylo katastrofální zůstat mimo.
Úkolem politiků ale není někým manipulovat, ani bezhlavě plnit vůli voličů, a dokonce ani pouze informovat, jak soudí ODS - politici mají předkládat politické plány, získat pro ně veřejnost, přesvědčit ji, jak Rychetský koneckonců dodává, že nabízená cesta je správná.
V případě evropské integrace to v první řadě znamená zbavit ji iracionálního strachu - nikoli z nedostatku olomouckých syrečků, ale spíš z toho, že za ni bude rozhodovat někdo jiný, že se dostane do područí Německa, že jí drasticky klesne životní úroveň, že jí bude vládnout Brusel, jako dřív vládla Moskva.
Otázkou ovšem zůstává, jestli může podobný úkol splnit reklamní kampaň, do níž se nalijí stamilióny.
Pavel Rychetský poněkud dramaticky soudí, že vina za český eupesimismus leží na novinářích a tady se mu mimochodem povedl další pěkný obrat: když říká, že vláda bude muset nalít peníze do médií, aby zaplatila, že budou objektivně informovat, má zřejmě na mysli, že si vláda koupí reklamní prostor - což bohužel nic nemění na tom, že jeho prohlášení může vyznít jako snaha novináře uplatit.
Ovšem i samotná otázka "mediální viny" je velmi sporná: minimálně lze proti ní postavit názor, že daleko větší vliv měli na českou "euronáladu" politici, včetně těch sociálně-demokratických, kteří z kdejaké praktické otázky počínaje kabotáží, přes volný prodej nemovitostí až po zemědělské dotace udělali "problém obhajoby národních zájmů".
Stejní politici, kteří unii opakovaně vtahovali do bilaterálních problémů, jako jsou Benešovy dekrety nebo třeba spouštění Temelína. |