Adam Drda
Václav Havel se ve textu nazvaném "Válka nebo schůze?", který včera vyšel v Mladé frontě Dnes, ohradil proti počínání domácích médií, která nepíší "prakticky nic" o obsahu a smyslu schůze Severoatlantické aliance, jež je první na někdejší rudé straně železné opony a určí osud NATO na dlouhá léta.
 |  |  |  |  | | | Na titulní stránku patří "atraktivní" materiály - a ohlašovaná válka v ulicích mezi anarchisty a policisty je jistě o dost vděčnější než analýzy vývoje a rozšíření NATO. | |  |  | |  | Zato však prý bombardují čtenáře zprávami, kolik policistů do metropole přijede, jaké budou mít zbraně, jak bude vypadat vojenská pohotovost atd. Čtenář prý musí nutně získat dojem, že se "zřejmě mobilizuje, protože se asi blíží nějaká válka".
Prezident napsal, že bezpečnostní opatření samozřejmě oceňuje a podporuje, nicméně dodal: "Ale naprosto nechápu nekonečnou žvanivost, která provází četná vyjádření o těchto přípravách. To se dotyční potřebují tak zviditelnit?"
Výtka médiím je do značné míry oprávněná. Když si projdete první stránky novin za poslední měsíce, skutečně najdete z 90 procent informace výše uvedeného druhu, doplněné například o údaje, kolik vrhačů kamení či molotov koktejlů lze čekat a jak se na boje připravují - právě s nimi se jako s ohrožením kalkuluje mnohem víc než s teroristickým útokem.
Ten způsob referování je typický pro lehkou bulvárnost českého tisku. Na titulní stránku patří "atraktivní" materiály - a ohlašovaná válka v ulicích mezi anarchisty a policisty je jistě o dost vděčnější než analýzy vývoje a rozšíření NATO. I ty se objevují, ale zpravidla na vnitřních stranách a v mnohem menší míře, jejich počet se liší případ od případu.
Je však tento přístup výsadou sdělovacích prostředků? A komu všemu byla určena citovaná Havlova věta o "potřebě zviditelnění"?
Český ministr vnitra Stanislav Gross se přece nijak netají tím, že očekává během summitu potíže a dokonce v této souvisti "chlapsky" slibuje, že pokud opatření selžou, rezignuje na svou funkci.
Policejní prezident Jiří Kolář na speciální tiskové konferenci oznamuje, že policie bude nekompromisně používat tvrdé prostředky a nenechá se zatlačit do kouta - jde do takových detailů, že nevynechá popis extra silného zásahu slzným plynem.
Policejní mluvčí pak varuje: "Je docela dobře možné, že to bude horší než zasedání MMF a Světové banky."
Havel ve svém článku píše: "Nikdy při summitech NATO nebyly demonstrace. Tentokrát určitě budou, protože si je sami vydupeme ze země".
To je možná pravda, ale je především úkolem ministra vnitra a policejních representantů, aby jako "veřejní činitelé" nedostatky médií vyvažovali, aby uklidňovali a upozorňovali, že hysterie či panika nejsou na místě.
 |  |  |  |  | | | Politici i média se v tuto chvíli a v této otázce dokonale doplňují: jedni se potřebují prezentovat jako hrdinové, druzí chtějí mít šokující nebo aspoň přitažlivé materiály, snaha o zviditelnění je spojuje. | |  |  | |  | A totéž tak trochu platí pro vládního zmocněnce Alexandra Vondru, který už před několika týdny naznačoval, že by se Pražané během akce měli raději přesunout na nákupy do hypermarketů.
Mohli bychom spekulovat, zda čeští politici a úředníci podléhají bulvaritě médií nebo naopak, ale je to asi stejné, jako řešit proslulou otázku prvotnosti vejce či slepice.
Stačí konstatovat, že politici i média se v tuto chvíli a v této otázce dokonale doplňují: jedni se potřebují prezentovat jako hrdinové, druzí chtějí mít šokující nebo aspoň přitažlivé materiály, snaha o zviditelnění je spojuje.
Stojí za připomenutí, jak zajímavě a ruku v ruce obě "skupiny" selhaly během demonstrací při zasedání světových finančníků v roce 2000.
Policie situaci nezvládla, její akce nebyly dobře zorganizované a provázelo je i zbytečné násilí.
Média, zejména televize, však ve zprávách pouliční boje zdramatizovala natolik, že se policistům i ministrovi vnitra podařilo chyby ututlat a mohli se prezentovat jako neohrožení bojovníci proti mnohonásobné přesile.
Podzimní summit Severoatlantické aliance je ideální příležitost, jak chybu z roku 2000 aspoň na jedné straně napravit. Ještě je na to čas.
|