Daniel Kaiser
Kdyby byla mezi českými politiky vyhlášena anketa o nejoblíbenějšího fackovacího panáka, první místo by nepochybně připadlo poslankyni Marvanové.
 |  |  |  |  | | | Marvanová byla odhozena - a teď se vrací jako bumerang. To, že přistane na hlavách těch, kdo bumerangem hodili, je docela logické. | |  |  | |  | Před měsícem, kdy potopila záměr vlády zvýšit daně, ji premiér Špidla označil za infantilní bytost, když před pár dny začala šroubovat cenu za svůj hlas pro rozpočet na příští rok, řekl o ní ministr práce a sociálních věcí Škromach, že kecá hlouposti.
Celou tu dobu vycházejí v novinách kompilace sestavené z uštěpačných poznámek a nelichotivých přezdívek, které o Haně Marvanové šíří její koaliční a především straničtí kolegové.
Zatímco řeči sociálnědemokratických ministrů lze odbýt jako nevychovanost, systematické pomlouvání, jemuž je Marvanová vystavena z úst anonymních kolegů ve vedení vlastní strany, je komplikovanější záležitost a zaslouží si bližší pohled.
Vedení Unie svobody-DEU v čele s Ivanem Pilipem provádělo po volbách poraženeckou politiku.
Když sociální demokracie ještě o prázdninách avizovala, že příští rok bude stát hospodařit se 157 miliardovým schodkem, Unie ani nemrkla. Vyšší daně, které sociální demokraté naplánovali po povodních, byly v podání předsedy Pilipa nutným zlem.
Když se Marvanová vzepřela, kolegové v Unii jí řekli, ať zmizí a nekazí jim jejich drobečkovou politiku.
Jenom proto, že je Marvanová neposlechla a zůstala, se ví, že unionisté to se strachem ze Špidly trochu přeháněli a že premiér není všemocný.
 |  |  |  |  | | | Vzpurná poslankyně si klade tři dodatečné podmínky, především opravdový start reformy důchodů a sociálních dávek a písemný slib vlády, že se dluhy konsolidační agentury uhradí z privatizace. | |  |  | |  | Ví to i Unie svobody? Zdá se, že tak nějak napůl - minulý týden si vynutila drobné šetření ve státní správě a alespoň optické zmenšení rekordního schodku. Chuť riskovat a zkusit, kam až sahá sociálnědemokratická trpělivost, ale v US-DEU moc rozšířená není, a tak se Marvanová zase ocitá stranou.
Vzpurná poslankyně si klade tři dodatečné podmínky, především opravdový start reformy důchodů a sociálních dávek a písemný slib vlády, že se dluhy konsolidační agentury uhradí z privatizace.
A právě to by se mohlo stát kamenem úrazu. Ministr financí Bohuslav Sobotka má svým způsobem pravdu: vláda se už před časem dohodla, že peníze z privatizace půjdou na stavbu nových silnic a bytů, Marvanová tak vlastně chce zvrátit už dohodnuté věci.
Unie svobody proto představuje zdroj vládní slabosti a kandidáta na vyhazov. Unionistickým ministrům a náměstkům se nechce věřit, že by jejich kariéra byla v rukou jedné řadové poslankyně. Přitom by možná stačilo trochu si zavzpomínat. Unie svobody-DEU dostala podstatnou část hlasů ve volbách právě díky Marvanové.
Podezření, že si ji strana nasadila do čela jako volavku na hlasovací lístky, která má do parlamentu vytáhnout skutečné stranické velitele, se po volbách dramaticky potvrdilo. Marvanová byla odhozena - a teď se vrací jako bumerang. To, že přistane na hlavách těch, kdo bumerangem hodili, je docela logické.
|