| pondělí 11. listopadu 2002, 10:00 SEČ | | Vrátí se Klaus? | 
| Ondřej Štindl
Letošními volbami údajně skončila éra opoziční smlouvy. Události posledních týdnů však jakoby směřovaly k naplnění jednoho ze základních záměrů opoziční smlouvy.
 |  |  |  |  | | | Představa odkladu prosincového kongresu ODS a startu vnitrostranické kampaně za Klausovo setrvání ve funkci se stává čím dál reálnější. | |  |  | |  | Její architekti chtěli změnou volebního systému dosáhnout toho, aby se česká politická scéna redukovala na jednu silnou pravicovou a jednu silnou levicovou stranu.
Zásah ústavního soudu dosažení toho záměru zmařil, nicméně se zdá, že tehdy poražení stoupenci volební reformy by mohli dosáhnout svého, aniž by se museli příliš angažovat.
Svědomitá práce menších stran dnešní koalice na vlastním sebezničení možná nakonec povede ke stejnému výsledku.
O existenci US-DEU by se v současné době dalo s úspěchem pochybovat a míra defétismu, který ve straně zavládl, to jen potvrzuje. Jediný zaznamenaný plán jak vybřednout ze současné krize zní: opět se sloučit s ODS.
Na místo předsedy se nikdo nehrne, vzhledem k perspektivám, jaké straně přikládají i mnozí její členové, by se ta funkce možná hodila pro studenta, který shání nějakou nenáročnou brigádu na zimní prázdniny.
U lidovců se po prohraných senátních volbách dost možná schyluje k menší bitce, když předseda Cyril Svoboda v sobotu před kamerami vysvětloval, že členové vedení KDU-ČSL na stranické konferenci "diskutovali jako demokraté", bylo na něm trochu znát, že by mu pro jednou nevadilo ani uplatnění autokratičtějších forem komunikace.
Strany Koalice jakoby nedokázaly vstřebat frustraci z toho, že nejsou velké a kvůli tomu nedokázaly najít způsob, jak efektivně zvládnout roli malých.
Mohou sice prezentovat jako úspěch, že se jim podařilo dosáhnout toho, aby se rozpočtový deficit nedotýkal hvězd a skromně se krčil někde ve stratosféře, volič tím však, zdá se, není ohromen.
Důsledné ticho, jímž strany Koalice, které ve svém programu tak zdůrazňovaly vyrovnání se s minulostí, "okomentovaly" sbližování sociálních demokratů a komunistů, je jen další ilustrací jejich současné potence.
I v současné krizi ovšem mohou najít jistou - pravda paradoxní - útěchu.
Před rokem rovněž nic nenasvědčovalo tomu, že dráha tehdejší Čtyřkoalice nabere tak důkladný a z hlediska jejích členů tristní obrat.
Tentokrát tedy mohou koaliční politici upínat k nepředvídatelnosti politické štěstěny své naděje. Kartami hodlají zamíchat evropští demokraté, kteří o víkendu ohlásili sloučení s ODA.
Jistě mají šanci, stejnou, jako kdysi měla samotná ODA nebo po ní US-DEU a další projekty, z nichž se stávají nebo už se z nich staly poznámky pod čarou novodobé české historie. Buďme tedy zdrženliví.
Vše jako by hrálo do rukou ODS. Pokračující marginalizace koaličních stran a mírný neklid v řadách ČSSD kombinovaný s koketováním s komunisty otevírají před ODS možnost, že se stane jedinou relevantní volbou pro nekomunistickou veřejnost.
Tahle situace vystavuje Václava Klause pokušení si ještě jednou rozmyslet to, co si už rozmyslel. On sám něco takového vylučuje, jeho spolustraníci tomu ujišťování zřejmě moc nevěří a na jím prozatím uvolněné křeslo se nijak nehrnou.
Představa odkladu prosincového kongresu ODS a startu vnitrostranické kampaně za Klausovo setrvání ve funkci se stává čím dál reálnější. Pokud si Václav Klaus nebo někdo z jeho okolí s takovou variantou pohrává, chystá pro sebe možná Pyrrhovo vítězství.
Jedenáct, navíc dost rušných let je asi tak maximum, co lze v Česku v čele politické strany vydržet. A Klausův odchod se po dlouhých letech, kdy byl prostě nepředstavitelný, pro občanské demokraty stal reálnou a dosažitelnou možností.
Jestliže by se předseda ODS postavil nastartovanému mechanismu změny do cesty, mohl by z toho získat jeden vydřený comeback. Připravil by se však o možnost důstojného odchodu. |
|  |  |  |  |  | | Akciové trhy: 00:50 GMT | | FTSE | 6406.80 | -11.00 | | Dow Jones | 12525.7 | -48.11 | | Nasdaq | 2467.70 | -9.91 | | FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min |
|