Od začátku roku bylo čím dál pravděpodobnější, že vypukne válka v Iráku.

Irák byl bolavým místem pro americké vlády už během devadesátých let. Během první války v Perském zálivu v roce 1991 byla irácká armáda úspěšně vypuzena z Kuvajtu, který okupovala, ale prezident Saddám Husajn zůstával v Bagdádu u moci. Sankce Organizace spojených národů sice oslabily irácké hospodářství, ale nikoliv výrazně diktátora.

I přes opakované zbrojní inspekce, které pokračovaly až do roku 1998, vnímaly Spojené státy bagdádský režim jako nebezpečí sousedním zemím, které ohrožuje regionální stabilitu. Mezi Irákem a Washingtonem docházelo k periodickým krizím. Až útoky z 11. září na New York a Washington dramaticky zvýšily sázky.

V té době už byl u moci nový americký prezident, George W. Bush, který měl coby konzervativní republikán zcela odlišné představy o světě než jeho předchůdce Bill Clinton. V odvetě na útoky proti mrakodrapům Světového obchodního centra a budovu Pentagonu vyhlásily Spojené státy "Válku proti terorismu". Washington tak upozornil svět, že některé státy podle jeho názoru buď podporují terorismus, případně teroristy skrývají.

Bush tvrdil, že Irák má zbraně hromadného ničení

A právě takovou zemí, tvrdily Spojené státy, je Irák. Ačkoliv světový tlak přinutil Bagdád znovu přijmout zbrojní inspektory, americká vláda zůstávala velmi skeptická k jejich možnostem najít zbraně hromadného ničení. Proto prezident George Bush dal v lednu ve svém Poselství o stavu unie jasně najevo, že Spojené státy jsou připraveny se s nebezpečím, které představuje Saddám Husajn, vypořádat:

"Rok za rokem Saddám Husajn utrácel obrovské částky, podstupoval velká rizika, aby získal a udržel si zbraně hromadného ničení. Ale proč? Jediným možným vysvětlením může být, že se snaží mít tyto zbraně, aby mohl zastrašovat, útočit a ovládat. S jadernými zbraněmi nebo s arzenálem plným chemických a biologických zbraní může Saddám Husajn oživit své ambice dobýt Blízký východ," varoval americký prezident.

Washington a jeho hlavní spojenec, Velká Británie, odmítali zvolnit svůj tvrdý postoj k Iráku, který měl nade vší pochybnost prokázat, že nedisponuje zbraněmi hromadného ničení. Naléhali na zbrojní inspektory OSN, aby byli aktivnější při hledání jaderných, chemických a biologických zbraní. Mezitím prezident Bush a britský premiér Tony Blair soustřeďovali vojenské síly na Blízkém východě a varovali Irák, že pokud nebude plně spolupracovat, může záhy čekat válečný úder.

Rozkol v OSN

Tyto horečnaté přípravy na válku však způsobily mezi stálými členy Rady bezpečnosti OSN vážnou roztržku. Čína, Rusko a Francie nesouhlasili s americkým výkladem, že rezoluce OSN číslo 1441 poskytuje Američanům dostatečnou bázi k úderu na Irák, pokud se režim Saddáma Husajna nepodřídí. Odpůrci zásahu naléhali na Washington, aby dal zbrojním inspektorům víc času.

Francie přitom vedla opozici proti údajné americko-britské netrpělivosti. A byly to právě francouzsko-americké vztahy, které sporem utrpěly nejvíc. Paříž ale neustupovala a její premiér Jean-Pierre Raffarin dal jasně najevo, že jeho země považuje válku s Irákem za krajní řešení:

"Rád bych potvrdil francouzskou pozici. Francie si vskutku přeje zničení zbraní, které Irák pravděpodobně nashromáždil. Nejsme absolutní pacifisté. Na válce ale není nic hezkého a my ji nechceme. Víme, že to je krajní řešení, které může být zvažováno, až když jsou všechny ostatní možnosti vyčerpány. Proto podporujeme rezoluci 1441, která činí ze zbrojních inspekcí úhelný kámen pro identifikaci iráckých zbraní hromadného ničení. Jejich destrukce by pak měla zajistit jiné řešení této krize, než je válka", tvrdil francouzský premiér Jean-Pierre Raffarin.

Muslimský svět odmítal válku

Francouzský pohled na věc sdíleli i mnozí jiní. Odpor vůči americko-britským plánům byl obzvláště ostrý na Blízkém východě a v muslimském světě. Panovaly obavy, že útok na Irák vyvolá velký blízkovýchodní konflikt. Proti vojenské akci se konaly velké demonstrace. Od Indonésie po Egypt.

"To, co se chystají udělat Británie a Amerika, je chladnokrevná vražda. Nic jiného. Celý svět říká ne válce, ne válce. Ale Washington a Londýn odmítají naslouchat a jsou odhodláni zaútočit na Irák. Je to chladnokrevná vražda," tvrdila tato žena.

Sýrie, jejíž vztahy s Washingtonem zůstávaly na bodu mrazu kvůli americkému obvinění, že syrský režim poskytuje útočiště teroristům, obvinila Spojené státy z pokrytectví. Na jedné straně, tvrdil Damašek, Bushova vláda požaduje po Organizaci spojených národů, aby tvrdě zasáhla proti Iráku. Na druhé straně však pomáhá podle Sýrie ignorovat Izraeli staré rezoluce OSN k palestinským okupovaným územím. Palestinci argumentovali samozřejmě stejně. Saíb Irikát je poradcem palestinského prezidenta Jásira Arafata.

"Věříme, že naše oblast potřebuje vánek míru, nikoliv vichry války. Ty jen situaci zkomplikují. Nás Palestince opravdu znepokojuje, že zatímco mezinárodní společenství debatuje o válce proti Iráku, proti nám Palestincům, už je válka vedena," tvrdil Saíb Irikát.

Blair jediným jasným spojencem

Americký prezident George Bush neměl při přípravách války v Iráku pevnějšího spojence, než byl britský premiér Tony Blair. Ministerský předseda kvůli tomu čelil ostré kritice, a to nejen uvnitř své Labouristické strany.

Blair, vědom si protiválečných nálad v Británii, usiloval o přijetí další rezoluce OSN, která by výslovně schvalovala vojenský úder proti Iráku, pokud Irák nezveřejní všechny své zbraně. Měsíc před válkou odmítl Tony Blair v Dolní sněmovně britského parlamentu vyloučit možnost vojenské akce, i když jeho snaha o přijetí další rezoluce OSN neuspěla:

"Nikdo nás nemůže obviňovat z toho, že podnikáme zbrklou akci, když jsme se posledních dvanáct let snažili přimět Saddáma Husajna, aby se vzdal zbraní hromadného ničení. Před šesti měsíci vystoupil americký prezident George Bush v OSN, před čtyřmi byla přijata rezoluce číslo 1441 a Saddám Husajn stále nespolupracuje," zdůrazňoval Tony Blair.

Sebevědomý Saddám

Vojenské střetnutí vypadalo nevyhnutelně. Irák ovšem nadále působil vzdorovitě. Americké ultimátum, ať irácký prezident Saddám Husajn odejde do exilu, Bagdád odmítl. Irácký ministr zahraničních věcí Nadží Sabrí na tiskové konferenci v Bagdádu tvrdil, že Saddám Husajn si je jist vítězstvím:

"Saddám Husajn si je jist vítězstvím zrovna tak, jako já jsem si jistý vaší přítomností na této tiskové konferenci. Je v uvolněné a dobré náladě a je si jistý porážkou zločinecké agrese vůči Iráku. Spoléhá na svou víru v Boha, víru ve spravedlivost našich nároků, hlubokou víru a důvěru v neomezený potenciál iráckého lidu," říkal irácký ministr zahraničních věcí.