Válka v Iráku byla s přehledem největší krizí roku 2003, nebyla to ale jediná krize, do které by byl zapleten stát podezřelý z vývoje zbraní hromadného ničení.

Ve velmi kontroverzních jaderných programech pokračovaly zejména dva státy - Írán a Severní Korea. Teherán v srpnu oznámil, že hodlá pokračovat ve druhé fázi výstavby jaderného reaktoru v Búšehru.

Mezinárodní společenství, nikoliv pouze Spojené státy, se obávalo, že Írán tak bude pokračovat ve svém jaderném zbrojním programu, který je v rozporu s jeho mezinárodními závazky podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Vztahy mezi Spojenými státy a Íránem už přitom předtím byly všechno, jen ne dobré. Washington obviňoval Teherán ze skrývání členů sítě Al-Káida. Írán toto obvinění ale ostře odmítal.

Írán souhlasí s inspekcemi

V říjnu však íránští představitelé po jednáních s ministry zahraniční zemí Evropské unie souhlasili s tvrdšími inspekcemi svých jaderných zařízení. Zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii potvrdila, že Írán spolupracuje s mezinárodními inspektory. Takto popisoval íránský jaderný program šéf agentury Muhamed El-Baradej:

"Situace na místě je velmi povzbudivá. Teď už víme o íránském zbrojním programu mnohem víc. Írán se chová podle podepsané úmluvy, která nám umožňuje dodatečný přístup k jeho zařízením a dostáváme i další informace. Írán se také rozhodl pozastavit obohacování uranu a další činnosti. Teď s Íránem jednáme o dalším ověřování situace. Myslím, že si vedeme velmi dobře", neskrýval optimismus nejvyšší představitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii.

Washington ale zůstával k íránským úmyslům nedůvěřivý. Vláda prezidenta George Bushe se domnívala, že Evropská unie zaujímá k Íránu příliš měkký postoj. Washington přitom usiloval o přijetí rezoluce OSN, která by odsuzovala Írán za porušení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Colin Powell je americkým ministrem zahraničních věcí:

"Jednání s evropskými představiteli o rezoluci byla velmi podnětná. Debatovali jsme také s dalšími členskými státy Mezinárodní agentury pro atomovou energii o tom, zda je rezoluce dostatečně jasná na to, aby otevřeně sdělila světu, jaké problémy jsme v uplynulých deseti letech s Íránem a jeho porušováním smlouvy o nešíření měli", upozorňoval šéf americké diplomacie.

Severní Korea se snaží vyvinou jadernou zbraň

Také severokorejský program vývoje jaderných zbraní představoval významný problém pro země v oblasti východní Asii i pro vládu ve Washingtonu. Krize vypukla v okamžiku, kdy Severní Korea přiznala, že porušila smlouvu se Spojenými státy z roku 1994 a nadále se snaží vyvinout jaderné zbraně. Severokorejci tvrdili, že jejich záměr získat jadernou zbraň není motivován tím, aby mohli někomu vyhrožovat, ale snahou snížit náklady na konvenční armádu a získat obranu před případným útokem Spojených států. Americký prezident George Bush ve svém Poselství o stavu unie zdůraznil, že Washington se nenechá vydírat:

"V severní části korejského poloostrova panuje utlačovatelský režim. Lidé tam hladovějí a žijí ve strachu. Spojené státy v devadesátých letech spoléhaly na dohody se Severní Koreou, které jí měly odradit od získání jaderných zbraní. Teď víme, že Severní Korea balamutí svět a tyto zbraně vyvíjí. Nyní se severokorejský režim snaží využít svůj jaderný program k rozsévání strachu a získání ústupku. Svět se nenechá takto vydírat", hlásal americký prezident.

Američané trvali na mnohostranných jednáních a tvrdili, že je nutné regionální jednání. Severní Korea reagovala předvídatelně. Komentář v severokorejském rozhlase obviňoval Američany z ohrožování mezinárodního míru:

"Spolu s tím, jak válkychtiví vedoucí představitelé Spojených států posilují jaderný tlak na naši republiku, hrozba atomové války na našem poloostrově se vyhrotila na maximální možnou mez. Je ohrožován světový mír a bezpečnost v Koreji, Asii i na celém světě", vyvozovala severokorejské rádio.

Kaddáfí se vzdá svého arzenálu

Zcela jiná zpráva, ale přišla na konci roku z Libye. Možná, že ho vyděsil osud Saddáma Husajna, možná, že je to jenom další z krůčků na cestě ke sbližování se Západem. V každém případě kdysi obávaný sponzor teroristů a údajný výrobce zbraní hromadného ničení, libyjský diktátor Muammar Kaddáfí přislíbil, že se svého arzenálu vzdá. Po jednání se zástupci Spojených států a Británie to řekl libyjský ministr zahraničí Abdalrahman Šalquam:

"Libye se dobrovolně rozhodla, že se zbaví materiálů, zařízení a programů spojených s výrobou mezinárodně zakázaných zbraní. Libye se rozhodla, že upraví svůj arzenál raket tak, aby jejich dolet odpovídal mezinárodním standardům. Potvrzujeme také, že budeme dodržovat smlouvy o nešíření jaderných, biologických a chemických zbraní, prohlásil libyjský ministr zahraničí."

Toto pro mnohé překvapivé rozhodnutí se podle britského premiéra Tonyho Blaira rodilo několik měsíců: "Libye nás oslovila v březnu po úspěšných jednáních o vypořádání otázky Lockerbie a zjišťovala, zda by nemohla také své záležitosti ohledně zbraní hromadného ničení řešit podobně - tedy cestou spolupráce. Devět měsíců pak odborníci ze Spojených států a Británie spolu s Libyjci o těchto programech diskutovali. Výsledkem je prohlášení libyjské strany, že se zbaví všech zbraní hromadného ničení a omezí dolet svých raket na 300 kilometrů, aby tak dostála požadovaným technologickým parametrům. Plukovník Kaddáfí slíbil, že tento proces bude transparentní a ověřitelný."

Řada pozorovatelů považuje rozhodnutí Libye za další trofej v tažení amerického prezidenta George Bushe proti terorismu a zbraním hromadného ničení. Poté, co donutil ke změně politiky Afghánistán a Irák silou, ukázal v případě Libye, že je schopen používat i metodu cukru. A jaké byly motivy plukovníka Kaddáfího? Rozebírá je analytik BBC David Loyn:

"Důležitá je souslednost událostí. Pokud by Libye připustila, že vlastní takzvané zbraně hromadného ničení dříve, mohla by si zkomplikovat cestu ke zrušení sankcí, které na ni uvalila OSN po útoku na letadlo poblíž městečka Lockerbie ve Skotsku před patnácti lety. Když Tripolis vydal dva své občany k soudu a zaplatil za tento čin odškodné, sankce OSN byly zrušeny. Sankce Spojených států však zůstávaly v platnosti.

Americký prezident George Bush mezitím čelil silnému tlaku domácích ropných společností, aby je odvolal. Nová dohoda by mu k tomu měla dát politický prostor. Jak to doopravdy s libyjskými zakázanými zbraněmi je, to nikdo neví. Řada nezávislých analytiků nevěří tomu, že by Tripolis vůbec kdy nějaké měl - dokonce prý ani v počátečním stadiu výzkumu.