V roce 2003 byly znovu učiněny pokusy o oživení mírového procesu mezi Izraelem a Palestinci. Takzvaná "cestovní mapa k míru", kterou zveřejnily na konci dubna společně USA, Evropská unie, Rusko a OSN, byla dalším pokusem prolomit bludný kruh násilností, který i nadále charakterizoval vztahy mezi Izraelci a Palestinci.

Sebevražedné atentáty páchané Palestinci přinášely předvídatelné odvetné údery ze strany Izraele. Aby věci byly ještě komplikovanější, nový palestinský premiér Mahmúd Abbás se ocitl v boji o moc s palestinským prezidentem Jásirem Arafatem.

Hrozby izraelské vlády, že vyhostí Arafata z jeho sídla v Ramalláhu na západním břehu Jordánu, kde byl od začátku roku vlastně obklíčen izraelskými vojáky, vztahy ještě zhoršovaly. Pro Palestince zůstával Jásir Arafat rozhodujícím politikem, pro vlády v Izraeli a Spojených státech představoval spíše problém, než naději na řešení konfliktu.

V tomto ovzduší byla zveřejněna už zmíněná "cestovní mapa k míru". Cílem tohoto plánu bylo konečné a úplné řešení izraelsko-palestinského konfliktu do roku 2005. Řešením měla být demokratická a životaschopná Palestina coby mírový soused Izraele. Plán kladl na obě strany řadu požadavků – po Izraeli požadoval, aby přestal s výstavbou a rozšiřováním židovských osad na okupovaných územích. Palestinci měli zase ukončit své povstání na západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy.

Naděje slibovala "cestovní mapa"

Generální tajemník Spojených národů Kofi Annan tvrdil, že "cestovní mapa" nabízí příležitost oživit blízkovýchodní mírový proces: "Věřím, že cestovní mapa vskutku dává šanci pohnout se kupředu. Bylo do ní vloženo mnoho úsilí, mnoho jednání. Samozřejmě, že obě strany mohou požadovat další upřesnění, ale myslím, že je to cesta vpřed, po níž se může pohnout z místa i mírový proces," soudil Kofi Annan.

Po zveřejnění mírového plánu zavládl mírný optimismus - plán prý opravdu mohl být začátkem konečného uspořádání. Jordánský ministr zahraničí Marwanhal Muaša zdůrazňoval, že násilnosti a zoufalé činy musí skončit: "Myslím, že stojíme na počátku nové éry. Samozřejmě, že nechceme být přehnaně optimističtí, protože víme, že nás čeká spousta těžké práce. Ale tím, že obě strany přijaly cestovní mapu, jsme překonali zásadní překážku," říkal šéf jordánské diplomacie.

Obě strany opravdu přijaly mírový plán, i když s výhradami. Izrael nadále trval na tom, že nejdříve musejí přestat všechny palestinské útoky, než bude mírový proces obnoven. Chtěl také, aby palestinské vedení zasáhlo proti radikálním organizacím jako je Hamás. Když se v červnu izraelský premiér Ariel Šaron sešel v červnu se svým palestinským protějškem Mahmúdem Abbásem na summitu v Jordánsku, kterého se účastnil i americký prezident George Bush, ministerský předseda Izraele přijal plán opatrnými slovy.

"V zájmu Izraele není, aby vládl Palestincům, ale aby si Palestinci vládli sami, ve svém vlastním a demokratickém státě v míru s Izraelem. Mír ale nemůže být dosažen bez zastavení terorismu, násilností a podněcování nenávisti," hlásal izraelský premiér.

"Cestovní mapu k míru" přivítal i palestinský premiér Mahmúd Abbás. Zdůrazňoval ovšem, že Izrael musí být připraven v některých oblastech ustoupit palestinským požadavkům: "Naším cílem jsou dva státy, Palestina a Izrael, existující vedle sebe v míru a bezpečí. K ukončení násilností jsou třeba přímé izraelsko-palestinské rozhovory. Jen tak může být ukončena okupace, kterou Palestinci tak krutě trpí," upozorňoval předseda palestinské vlády.

Hamás odmítl zastavit útoky

Jenže skutečná cesta k míru byla mnohem obtížnější. Radikální palestinské hnutí Hamás odmítlo zastavit své útoky. Vůdce hnutí v pásmu Gazy Abdul Azíz Rantisí to odůvodňovat těmito slovy:

"Začněme u okupace. Nemůžete chtít po Palestincích, kteří úpí pod ponižující okupací, aby zastavili svůj odpor a přijali okupaci, než skončí vyjednávání. Nejdřív se Izraelci musí stáhnout a pak zastavíme svůj odpor," chtěl představitel hnutí Hamás.

Jenže řada spíše menších ústupků, které činili jak Izraelci, tak Palestinci, nikam nevedla. Izrael zároveň pokračoval podél západního břehu Jordánu ve výstavbě zdi, jejímž cílem je prý zabránit atentátům páchaných palestinskými sebevražednými atentátníky. Zeď navíc podle kritiků příliš zabíhá na palestinská území, takže údajně přímo ohrožuje životaschopnost budoucího palestinského státu.