Evropská unie v roce 2004 překročí další historický milník, když přijme deset nových členských států zejména ze zemí střední a východní Evropy, včetně České republiky, a Maltu s Kyprem. Společenství se tak rozroste na 25 zemí.
Evropská unie - celkově vzato - je zatím úspěšným počinem. Vždycky sice měla spoustu kritiků, kterým se nelíbilo, že je příliš federalistická nebo byrokratická a nebo prý třeba před příliš odtržená od reality běžných občanů.

Ale jen málokdo si dovolí popřít, že unie hraje už téměř půl století důležitou roli v západní Evropě. Sblížila Francii s Německem po ničivé válce, už od padesátých let podporuje hospodářský rozvoj oblasti. S rozšířením ale roste také nutnost nově uspořádat některé vztahy v unii, a proto se dostala do popředí nutnost přijetí evropské ústavy, nebo ještě přesněji ústavní smlouvy.

V Bruselu se hledal kompromis

Pro federalisty je přijetí evropské ústavy, která by lépe upravovala vztahy v rozšířené unii i její fungování, krokem ke sjednocené Evropě. Jejich odpůrci se zase domnívají, že Evropská unie by měla být především hospodářským společenstvím s volnějším režimem a že údajná federalizace Evropy zašla až příliš daleko. Bývalý francouzský prezident Valery Giscard D'Estaing, předseda Konventu, který vytvořil návrh evropské ústavy, předal tento dokument představitelům unie na summitu v Řecku:

"Chtěli jsme v jednom textu spojit požadavky, které na nás byly kladeny. Je to vyvážené dílo. Snažili jsme se tuto rovnováhu najít v několika uplynulých měsících. Zkoumali jsme všechny možnosti a požadavky. Máme ale samozřejmě obavy z toho, co se stane dál," říkal předseda Konventu.

K rozhodujícímu jednání o přijetí evropské ústavy došlo v polovině prosince na summitu unie v Bruselu: "Byl by to zázrak, kdyby se to povedlo, ale i zázraky se dějí,"

Těmito ještě optimistickými slovy odhadoval italský premiér Silvio Berlusconi vyhlídky summitu Evropské unie v Bruselu, jemuž předsedal a který se mezi stávajícími i přistupujícími zeměmi snažil najít kompromis ohledně budoucí ústavy. Lídři evropských zemí se zkoušeli dohodnout na způsobu, jak stanovit kvalifikovanou většinu při budoucím rozhodování v Radě ministrů.

Spory o hlasy

Dalším jablkem sváru byla váha hlasů jednotlivých států, jak dala najevo španělská ministryně zahraničních věcí Ana Palaciová: "Domníváme se, že současné rozložení sil je vyvážené. Domníváme se jen, že pokud chce někdo platnou dohodu změnit, ať dodržuje danou vyváženost, učiní nám nabídku a my jsme připraveni naslouchat," bránila španělská ministryně zahraničí tři roky staré dohody z Nice, které nevyhovují zejména Francii a Německu.

Do pátečního večera však žádné kompromisní návrhy neslyšel ani Madrid ani Varšava, kterou k obraně pozic zavazuje i usnesení Sejmu. Patová situace tedy pokračovala i po bilaterálních jednáních, která za zavřenými dveřmi vedl s jednotlivými státníky Silvie Berlusconi coby premiér předsednické země unie.

Britský premiér Tony Blair byl mezi prvními, kteří signalizovali možný neúspěch summitu: "Je nesmírně důležité snažit se dosáhnout kompromisu a vyčkáme, zdali to bude možné. V tenhle moment ale musím poctivě říct, že pochybují, jestli to možné je. Bude to velmi, velmi obtížné, protože vyjednávací pozice jsou si na hony vzdálené."

Německo a Francie trvají na tom, že ústava by se měla přijmout v podobě navržené Konventem a s minimálními změnami. Návrh z Konventu přitom předpokládá, že rozhodnutí Unie budou schvalována nadpoloviční většinou států, ve kterých žije více než 60 procent obyvatel, což je systém výhodnější pro větší země.

Summit nakonec neúspěšný

Neúspěch summitu nakonec uznal i italský premiér Silvio Berlusconi, který jednáním předsedal: "Nakonec pevné pozice na straně několika zemí převážily a museli jsme uznat , že v současné chvíli není možné dohody dosáhnout," konstatoval italský premiér s tím, že jednotlivé delegace chtějí o problému jednat se svými národními parlamenty a k tomu potřebují hlavně čas.

Český premiér Vladimír Špidla označil výsledek za etapovou porážku Evropy. Na jak dlouho se tedy dohoda o způsobu hlasování odkládá? Rozhodně se k němu Evropa nevrátí za italského předsednictví:

"Myslím, že k úspěšnému uzavření debaty bude potřeba ještě tak šesti, osmi měsíců," říká maďarský premiér Peter Megessy a že nebudou lehké, upozorňuje i německý kancléř Gerhard Schröder. Ten připomíná, že nastavovaná ústavní debata se bude překrývat se schvalováním finanční perspektivy na období po roce 2006.

Dojde k souběžnému jednání o ústavě a o rozpočtu, což přinese další komplikace. Německo a někteří další čistí přispěvatelé do rozpočtů unie dávají najevo, že členské státy musejí respektovat rozpočtovou disciplínu. To se přitom interpretuje jako pohrůžka omezených dotací adresovaná do Varšavy nebo Madridu.