Adam Drda
Český velvyslanec v Rakousku Jiří Gruša očekává, že Česká republika zaujme stanovisko k "tragickým historickým událostem" spjatými s tzv. Benešovými dekrety.
Gruša, který tento názor prezentuje mimo jiné v dnešním vydání rakouského týdeníku Profil, se domnívá, že nedávný posudek německého právníka Jochena Froweina pro Evropský parlament ukázal, že s dekrety "není spjat žádný právní problém, nýbrž problém morální."
 |  |  |  |  | | | Na místě tedy není triumfální radostné plácání se po zádech, ale spíš přemýšlení nad tím, co dělat, aby se mezi Českou republikou na jedné a Německem a Rakouskem na druhé straně dospělo k normálním vztahům. | |  |  | |  | Česká strana by svůj postoj k dekretům měla podle něj vyjádřit po volbách do dolní komory rakouského parlamentu, které jsou plánovány na 24. listopadu.
Je to už taková tradice: kdykoli padne nějaké vyjádření od vysoce postaveného zahraničního politika, či je přijat a zveřejněn nadnárodní dokument, vztahující se k poválečné česko-německé minulosti a konstatující, že tzv. Benešovy dekrety se nemají projednávat na evropské úrovni, začnou tuzemští politici většinou jásat.
Říkají, že se potvrdilo dlouhodobé české stanovisko, že věc byla s definitivní platností uzavřena a uzamčena. Během krátké doby se pak pokaždé ukáže, že to není pravda, protože ti, kdo s uzavřením nesouhlasí, se stejně nepřestanou ozývat.
A proč by také měli mlčet? Žádná smlouva či expertíza přijatá třetími osobami přece nemůže kritikovi zavřít pusu, jestliže ho nepřesvědčí, že se mýlil, což se u morálního problému s historickým pozadím provádí dost těžko.
Před pár dny byl takto zveřejněn rozbor pořízený na žádost Evropského parlamentu, z něhož vyplynulo, že Benešovy dekrety nejsou z právního hlediska překážkou pro český vstup do Evropské unie. Pro Českou republiku je to jedna ze zpráv potvrzujících to, co už drahnou dobu říkaly desítky právníků a evropských politiků, kteří drtivě převažovali nad zastánci opačného názoru.
Ta zpráva je snad dobrá v tom, že české vyjednavače a politiky nečekají nekonečné hodiny jednání a složitého hledání východiska ještě před integrací a že celou českou politickou obec nečeká brzké vzepětí nacionalistických emocí, jež by mohlo vyústit v odmítnutí vstupu do unie v referendu.
Věcně vzato se ale na probému nic nezměnilo: Česká republika má v právním řádu stále zabudovány normy, které jsou sice kulantně označovány za "vyhaslé", ale zároveň jsou také mravně pochybné, odporují lidskosti a mohou urážet tisíce lidí.
Na místě tedy není triumfální radostné plácání se po zádech, ale spíš přemýšlení nad tím, co dělat, aby se mezi Českou republikou na jedné a Německem a Rakouskem na druhé straně dospělo k normálním vztahům.
Český velvyslanec ve Vídni Jiří Gruša si myslí - a říká to nejen v rozhovoru pro Profil, ale vyjádřil se v tom smyslu už v pátek pro televizi ORF - že na české straně stále existuje otevřený prostor pro "morální úvahu" a "morální závazek". Gruša tedy žádá přesně o to, co dělá sousedské vztahy dobrými, totiž vstřícnost a schopnost nahlédnout vlastní nedostatky, byť k tomu Česko formálně nikdo nenutí.
V této souvislosti stojí za bůhvíkolikáté připomenutí, že jde také problém vnitročeský: žádná národní společnost dost dobře nemůže být hrdá na to, hájí-li z jakýchsi podivných a pořádně nikdy nevysvětlených důvodů právní předpisy, patřící do období evropských totalit.
Na Grušova slova už přišla odpověď. Místopředseda ODS Jan Zahradil prohlásil: "Já absolutně nechápu, proč bychom teď měli ukazovat nějaké další známky jakéhosi pocitu kolektivní viny". A místopředseda komunistů Miroslav Ransdorf to doplnil pěknou výzvou k odhalení škůdce: musíme si prý dlouhodobě klást otázku, čí je vlastně Gruša velvyslanec a zda náhodou nehájí spíš zájmy Německa a Rakouska.
Vzhledem k tomu, že postoj ministra zahraničí Cyrila Svobody není o moc vstřícnější, zdá se, že Gruša je přílišný optimista. Z dotázaných politiků ho částečně a trochu překvapivě podpořil jen předseda zahraničního výboru poslanecké sněmovny, sociální demokrat Vladimír Laštůvka, který se domnívá, že nastal čas "k pozitivnímu gestu z české strany".
|