Adam Drda
V Občanské demokratické straně už pár týdnů probíhá spor či diskuse, jejíž výsledek na několik příštích let ovlivní celou českou politiku.
Nejde jen o to, zda, za jakých okolností a eventuelně kdy Václav Klaus opustí předsednickou funkci - neméně podstatné je, jak bude po prosincovém kongresu vypadat vedení ODS jako celek a jak dopadne její "hluboká reforma", kterou ohlašují někteří funkcionáři, naposledy místopředseda Petr Nečas.
 |  |  |  |  | | | Politikům, kteří plán prosazují, ovšem nejde jen o Klause, ale také o zachování vlivu - skoro každý z nich si vybudouval jistou pozici, která by normální výměnou na kongresu mohla být ohrožena. | |  |  | |  | Všechny ty otázky spolu úzce souvisejí a na základě odpovědí, které na ně ODS dá, se pak odvine budoucnost české pravice.
Ještě před pár dny to mohlo vypadat jednoduše. Moravsko-slezský hejtman Evžen Tošenovský ohlásil záměr konkurovat Klausovi, sklidil za to ovace ze všech stran a kdekdo se tvářil, jako by už o změnách bylo rozhodnuto.
S lehkým odstupem se ale ukazuje, že Tošenovský není zvlášť obratný taktik, nevypadla z něj žádná překvapivá reflexe a jediné, s čím jde do pomyslného "ringu", je pověst slušného a schopného regionálního politika.
Ve straně však existuje vlivná skupina lidí, kteří by z různých důvodů rádi co nejdéle udrželi v čele dosavadního šéfa - a Tošenovského neobratnost jim nahrává víc, než Klausovo významné váhání a pověst nenahraditelného symbolu.
Ve středočeské ODS se zrodil plán, který v médiích prezentuje poslanec Jan Vidím a jehož podstata je následující: na prosincovém kongresu by měl být Klaus po změně stranických stanov na rok znovuzvolen, přičemž vážný kandidát na příštího šéfa by mu ten rok dělal prvního místopředsedu, tedy jakéhosi pobočníka. Kdyby se osvědčil - tedy kdyby s ním byl Klaus a lidé kolem něj spokojeni - mohl by se teprve ucházet o řádné předsednictví.
Takový scénář zhruba odpovídá tomu, jak si výměnu šéfa ODS představoval už krátce po volbách do sněmovny třeba Jan Zahradil: jako klidný proces, který zaručí pokračování dosavadní praxe.
Politikům, kteří plán prosazují, ovšem nejde jen o Klause, ale také o zachování vlivu - skoro každý z nich si vybudouval jistou pozici, která by normální výměnou na kongresu mohla být ohrožena.
Stačí zmínit za všechny Jana Zahradila, jež svou politickou existenci spojil s tzv. eurorealismem a poměrně výjimečným pojetím zahraniční politiky - kdyby se nové vedení začalo jeho tezím vzdalovat, ohrozilo by to jeho kariéru. V této souvislosti stojí za připomenutí, že ODS má z demokratických stran nejvíc protievropskou rétoriku a nejproevropštější voliče...
Všechno se samozřejmě bude odvíjet od Klausova rozhodnutí - mělo by padnout do voleb, tedy do šestnácti dnů. Jenomže ani pak - pokud se Klaus nerozhodne obhajovat předsednictví - nemusí být o moc jasněji.
Varianta, že by se stal prezidentem, je krajně nepravděpodobná, protože ho zřejmě nepodpoří nikdo jiný, než vlastní strana. Mohl by tedy zůstat doživotním předsedou ODS, ale i tuhle funkce, jíž se říká "čestná", může Klaus snadno změnit ve funkci velmi "praktickou" - stačí mít poslušné a oddané vedení. Záleží tedy na tom, jak velká bude prozíravost regionálních politiků, kteří zatím podporují Tošenovského a nejhlasitěji volají po změnách.
Klaus včera prohlásil, že nadcházející volby rozhodnou, zda občanským demokratům podaří, aby ten nebezpečný posun doleva, který nastal letos červnu, zase "navraceli zpátky".
A přejně o to v ODS jde. Zda se bude vracet a zakonzervuje se v dosavadní rétorice, plné "rudých hrozeb" - nebo zda se jí podaří vytvořit nějakou smysluplnou alternativu vůči Vladimíru Špidlovi, alternativu, která bude možná méně sebevědomá a bombastická, ale schopná oslovit i někoho jiného než skalní stoupence.
|